Čarodějnictví v klášterech: Co vyvolalo posedlost francouzských jeptišek?

Byl případ posedlých jeptišek ze středověké Francie jen davovou hysterií, nebo spíš zoufalou snahu řádových sester upozornit na nekalé praktiky řádu?

22.09.2017 - Radomír Dohnal



Významný francouzský učenec Nicolas de Malebranche (1638–1715) tvrdil, „že sám hon na čarodějnice je nástrojem Ďábla!“ Přesto, že ho nikdo neposlouchal, byl pravdě nejblíže.

Čarodějné procesy se staly pouhou záminkou. S příchodem nelítostných inkvizitorů zaplály po celé Francii desítky čarodějnických hranic. Byla za tím snaha Vatikánu či koruny omezit samostatnost a soudržnost ženských řádů v Evropě? Nebo církev likvidovala „vnitřního nepřítele“, aby upevnila svou moc ve sporech mezi katolíky a protestanty?

Hysterka z dobré rodiny

Patnáctiletá Madeleine Demandols de la Palud to nemá v hlavě úplně v pořádku. Pochází sice ze zámožné rodiny obchodníků z Marseille, ale její rozverné chování neodpovídá etice mladé dámy. Až příliš nestoudně pokukuje po chlapcích, a dokonce i po místním pětatřicetiletém faráři Louisovi Gaufridim. Zapamatujte si to jméno. Tento schopný kněz působí velmi pozitivně na klidné soužití marseillských katolíků i protestantů.

Ale zpět k Madeleine. Dívka často propadá hysterii a má sklony k nezvladatelným záchvatům vzteku. Proto se její rodiče rozhodnou „uklidit ji“ do kláštera voršilek v Aix-en-Provence. Ještě netuší, že tím spouští ničivou lavinu, která smete desítky nevinných lidských životů…

Madeleine se v klášteře vůbec nezklidnila. Naopak, její záchvaty nabyly mnohem divočejší ráz. Nehty si drásala tváře i celé tělo. Věru zajímavá podívaná pro zdejší zpovědníky i ostatní řádové sestry. Strhla na sebe pozornost celého konventu a v ten správný moment zasadila své nevyslyšené lásce rozhodující ránu. Mezi výkřiky a děsivým chroptěním vykřikovala pozměněným hlasem, že ji někdo očaroval. „A ten kdo za tím stojí, není nikdo jiný, než Ďáblův přisluhovač, farář Gaufridy!

Exorcista nebo smilník?

Klášterní zpovědník voršilek, jezuita Jean-Baptiste Romillon, se z ní pokouší zlé síly vymítat. Nepříliš úspěšně. Když Madeleine při jednom ze svých hereckých výstupů rozláme kříž, zavřou ji raději do cely, a pokouší se na celý případ tiše zapomenout.

Rázem se ale objevují další „Luciferem nakažené řádové sestry“. Celkem osm žen, v čele s překrásnou Luisou Capeuovou, teď obviňuje samotného Romillona, že: „Do jejich panenských těl s pomocí kouzel vehnal démony, aby rozlítil jejich necudnou milostnou vášeň, a mohl jejich chtíče využívat.“ Zpovědník pravděpodobně s mladými sestrami několikrát silně překročil přísné řádové regule celibátu. A ony teď využily bláznění mladé Madeleine, aby sami získaly patřičnou pozornost.

Případ proniká na veřejnost a budí zděšení. „Ďábel proniká do řad církve!“ bouří se vesničané. „Čistota nejsvětějšího řádu je poskvrněna!“ Selská rebelie v celém regionu Provence je na spadnutí. Kupodivu, celá tahle erotickým dusnem podbarvená zápletka náramně hraje do karet nejvyšším místům katolické církve. Je na čase urovnat hierarchii.

Poměrně nově založený řád voršilek si musí uvědomit své podřízené postavení vůči vedoucímu řádu Dominikánů. A pořád tu stojí silná nevraživost mezi katolíky a protestanty, či hugenoty, jak se ve Francii nazývají. Proto povolávají „profesionálního inkvizitora“, Francoise Domptia Doncieuxe, aby zjednal v celé oblasti pořádek.

Inkvizitor tahá za drátky

Tento muž, nesmlouvavý jezuita, který má na kontě osmnáct upálených čarodějnic v Avignonu, si brzy rozšíří svou bilanci. Rozhodne se celý případ pojmout velmi zeširoka, a tak brzy na mučidlech úpí i nebohý farář Gaufridy z Marseille. Do té doby byl bez poskvrny, ale nyní proti němu svědčí devatenáct řádových sester, které nikdy ani neviděl! To on prý nabádal Romillona, to on pořádal černé mše plné satanistického běsnění. Inkvizitor zatím nechává poblouzněné dívky dál mluvit. Dokud totiž hlásí jednoho ďáblova přisluhovače za druhým, může v klidu pracovat na svém vlastním úkolu.

TIP: Hranice v plamenech: Čarodějnické procesy ve Velkých Losinách a v Šumperku

Tím je zcela znemožnit řád kapucínů a především ukázat, že náboženské svobody, garantované Ediktem nantským, neplatí pro všechny. Tento protokol z roku 1598 totiž slibuje stejné postavení protestantům i katolíkům, a snaží se ukončit dlouhou éru krveprolití. S takovým výsledkem však není spokojena ani jedna strana sporu. A zejména katoličtí kněží se nehodlají vzdát snadno. V první řadě ale potřebují „srovnat vlastní řady“, a posvítit si na ty své kněží, kteří až příliš smírně konají svou práci v „bezbožných hnízdech protestantů“. Případ z kláštera v Aix je ideální rozbuškou.

Recept na poslušnost

Stačí odeslat jednu z „nakažených“ sester na léčení do jiného kláštera, který je veden příliš laxními postoji vůči protestantům, a již brzy tam vypukne nová epidemie čarodějnictví. Ani jedna z nakažených sester není nikdy upálena jako čarodějnice. Namísto toho na hranicích končí katoličtí kněží z Loudonu, Louviersu a Normandii. Skutečná vina? Šli až moc na ruku protestantům. Mezi prvními je Luis Gaufridy z Marseille, pod kterým hranice vzplála 11. dubna 1611. Doznal se po třech útrpných výsleších na mučidlech a proto mu dovolili, aby ho kat před upálením milosrdně uškrtil. Další už tolik štěstí neměli. Ďábelská posedlost, která se masově rozšířila mezi ženskými kláštery, zprvu snížila autoritu římsko-katolické církve. „Očistné plameny hranic“ však katolíky posílily a sjednotily. Za dvacet let by se ve Francii už nenašel jediný katolický kněz, který by otevřeně hovořil o smíru a klidu s protestanty.

To, že na počátku všeho stála nerozvážnost hysterické dívky, nebo snaha řádových sester upozornit na nekalé praktiky jejich řádového zpovědníka, už dávno nikoho netrápilo. Madeleine Demandols, která stála na počátku celého případu, se dožila sedmdesáti sedmi let. Umírá v osamění téměř šedesát let po své platonické lásce. 

  • Zdroj textu

    Otazníky historie 1/2014

  • Zdroj fotografií

    Wikipedie


Další články v sekci