Jedna velká rodina: Jak se žilo na mlýně

Ve mlýně bylo chasy různě podle toho, jak byl velký a bohatý

27.05.2016 - Andrea Poláčková



Hlavou velkého mlýna byl pan otec či pantáta „velkovodský“, na malé říčce nebo potoku se mu říkalo „otec potočník“ nebo „malovodský“ a na nejmenších mlýnech byli„žabaři“. „Žabař na nebeském“ se říkalo na Pelhřimovsku mlynáři, který spoléhal na dešťovou vodu, „drncálník“roztáčel své mlýnské kolo na prameni, který mu vyvěral ze země.

Pantátovi pomocníci

Pantátu mohl zastoupit stárek, který musel ovládat totéž: nejen provoz mlýnice, sekernictví, ale i ekonomické záležitosti. Mlynáři i stárkovi ostatní zaměstnanci zásadně vykali. Tato nadřazenost se často projevovala i ve stolování, například ve mlýně v Osvračíně na Domažlicku jedl mlynář spolu se stárkem a ostatní chasa s mlynářkou a dětmi seděla odděleně. Mládek odpovídal za bezchybný chod mlýnice a ručil stárkovi za kvalitu mouky. Musel si také poradit s drobnými opravami na mlýnském zařízení. Prášek či smetiprach, učeň, se staral o čistotu ve mlýně, pomáhal mládkovi i mlynářce, panímámě, která rovněž byla váženou osobou, jejíž povinností bylo postarat se o chasu.

Byla to taková velká rodina, která žila ve mlýně pospolu. Chasa měla v bohatých mlýnech svou místnost, někdy i samostatný domek, případně spávala v komoře nebo šalandě, místnosti sloužící k odpočinku i pro čekající mleče. Svůj vlastní prostor či byt míval stárek, zvlášť byl-li ženatý. Stávalo se, že když mlynářka ovdověla, provdala se za svobodného stárka nebo jiného muže z chasy, aby mlýn zůstal v rodě. 

  • Zdroj textu

    Živá historie 4/2014

  • Zdroj fotografií

    Wikipedie


Další články v sekci