Král řečený Dítě: Krátký život Ludvíka Jagellonského (2.)
Těžká, ba přetěžká byla životní role, která čekala na mladičkého, sotva desetiletého Ludvíka po dlouho očekávaném skonu jeho otce
Od Ludvíkovy korunovace muselo uplynout dlouhých třináct let, než se začal psát rok 1522 a král konečně podlehl nátlaku a vydal se do svého druhého království. Přípravy na tuto cestu trvaly dlouhé tři roky. Na sklonku února opustil Ludvík Budín a vyrazil s početným doprovodem a manželkou Marií Habsburskou.
TIP: Jaká byla dětská léta Krále Dítěte?
Osmanská invaze
Proč se tak bezhlavě pustil do boje s Turky, jenž znamenal nejen pro něj osobně smrtelné nebezpečí? Není jasné, proč se vlastně tolik spoléhal na velká slova papežského stolce, která nebyla doprovázena adekvátními skutky. A jak mohl tolik důvěřovat svému obdivovanému „Španělu“ Ferdinandovi a koneckonců i své vlastní choti Marii s nikoli nepočetným zázemím rádců? A už vůbec není jasné, z jakého důvodu mladý král důvěřoval stavovským obcím svých vlastních království, když s nimi měl již od chlapeckých střevíčků ty nejhorší zkušenosti. V každém případě Ludvík musel na turecký útok mířící do Uher zareagovat.
Nerovné armády
Nadešlo pondělí 29. srpna roku 1526, den, kdy byla svedena osudová bitva u Moháče. Na osmanské straně se jí mohlo zúčastnit nejvýše 80 000 mužů, připočtěme velmi početný pomocný personál a není obtížné dostat se k číslu 100 000. A kolik bylo jejich uherských nepřátel? Klasický odhad je 20 000 až 25 000. Jsou i vyšší souvěká čísla, ale žádné nepřekračuje 30 000 mužů.
Po rozhovoru s vrchním velitelem arcibiskupem Pálem Tomorim někdy kolem páté hodiny odpolední, panovník zvolna opouštěl bojiště. Ti, kteří jej pozorovali, museli být překvapeni dvěma skutečnostmi: tím, jak málo mužů se v tu chvíli stará o jeho bezpečnost, a faktem, že kůň, který krále nesl, začal ztrácet síly. Byl snad raněn, případně vyčerpán? Ludvíkova smrt nemá jednoznačné vysvětlení.
Hledání nového krále
Čeští stavové přijali smrt krále s ledovým klidem.Pak již následovaly jen „rutinní“ kroky: bylo třeba nalézt a zvolit nového krále. Volitelnost české koruny museli akceptovat všichni, kdo se o ni hodlali ucházet, Ferdinanda Habsburského nevyjímaje. A to přesto, že se tento mladý Habsburk mohl představit jako manžel Anny Jagellonské, sestry zesnulého krále, a tedy jako kandidát s dědickými nároky. V Praze s tímto nárokem prostě neuspěl. Aby usedl na český trůn, musel být napřed zvolen.
