Král řečený Dítě: Krátký život Ludvíka Jagellonského (2.)

Těžká, ba přetěžká byla životní role, která čekala na mladičkého, sotva desetiletého Ludvíka po dlouho očekávaném skonu jeho otce

13.11.2016 - Jaroslav Čechura



Od Ludvíkovy korunovace muselo uplynout dlouhých třináct let, než se začal psát rok 1522 a král konečně podlehl nátlaku a vydal se do svého druhého království. Přípravy na tuto cestu trvaly dlouhé tři roky. Na sklonku února opustil Ludvík Budín a vyrazil s početným doprovodem a manželkou Marií Habsburskou.

TIP: Jaká byla dětská léta Krále Dítěte?

Osmanská invaze

Proč se tak bezhlavě pustil do boje s Turky, jenž znamenal nejen pro něj osobně smrtelné nebezpečí? Není jasné, proč se vlastně tolik spoléhal na velká slova papežského stolce, která nebyla doprovázena adekvátními skutky. A jak mohl tolik důvěřovat svému obdivovanému „Španělu“  Ferdinandovi a koneckonců i své vlastní choti Marii s nikoli nepočetným zázemím rádců? A už vůbec není jasné, z jakého důvodu mladý král důvěřoval stavovským obcím svých vlastních království, když s nimi měl již od chlapeckých střevíčků ty nejhorší zkušenosti. V každém případě Ludvík musel na turecký útok mířící do Uher zareagovat. 

Nerovné armády

Nadešlo pondělí 29. srpna roku 1526, den, kdy byla svedena osudová bitva u Moháče. Na osmanské straně se jí mohlo zúčastnit nejvýše 80 000 mužů, připočtěme velmi početný pomocný personál a není obtížné dostat se k číslu 100 000. A kolik bylo jejich uherských nepřátel? Klasický odhad je 20 000 až 25 000. Jsou i vyšší souvěká čísla, ale žádné nepřekračuje 30 000 mužů. 

Po rozhovoru s vrchním velitelem arcibiskupem Pálem Tomorim někdy kolem páté hodiny odpolední, panovník zvolna opouštěl bojiště. Ti, kteří jej pozorovali, museli být překvapeni dvěma skutečnostmi: tím, jak málo mužů se v tu chvíli stará o jeho bezpečnost, a faktem, že kůň, který krále nesl, začal ztrácet síly. Byl snad raněn, případně vyčerpán? Ludvíkova smrt nemá jednoznačné vysvětlení.

Hledání nového krále

Čeští stavové přijali smrt krále s ledovým klidem.Pak již následovaly jen „rutinní“ kroky: bylo třeba nalézt a zvolit nového krále. Volitelnost české koruny museli akceptovat všichni, kdo se o ni hodlali ucházet, Ferdinanda Habsburského nevyjímaje. A to přesto, že se tento mladý Habsburk mohl představit jako manžel Anny Jagellonské, sestry zesnulého krále, a tedy jako kandidát s dědickými nároky. V Praze s tímto nárokem prostě neuspěl. Aby usedl na český trůn, musel být napřed zvolen.

  
  • Zdroj textu

    Tajemství české minulosti 13/2012

  • Zdroj fotografií

    Wikipedie


Další články v sekci