Královský dvůr Václava II.: Kulturní centrum střední Evropy

Na konci 13. století se pražský dvůr stal jedním z nejvznešenějších a nejvyhledávanějších v celé Evropě

26.01.2016 - Jindřich Kačer



Dvůr krále Václava II. proslul jako středoevropské kulturní centrum. Scházeli se na něm významní básníci z mnoha zemí, aby psali oslavné básně o králi i královně. Sám Václav byl autorem tří básní, které jsou dodnes zachovány v písňovém rukopisu Codex Manesse.

Ctnostné paní a rytířský panovník

V módě byla tehdy rytířská literatura, která popisovala dvorskou kulturu, v níž rytíři slouží vznešeným dámám, aby získali jejich lásku (ovšem čistě platonickou). Netřeba připomínat, že takový ideální vztah byl na hony vzdálen realitě, v níž byly svazky mezi urozenými čistě politickou záležitostí. V literatuře popisují básníci hlavní rytířské ctnosti – čest, štědrost, tělesnou zdatnost a statečnost. Stejně tak je líčen ideální panovník, který má pečovat o vdovy, sirotky a chudé, starat se o své rytíře a podporovat duchovenstvo.

Nejznámějšími minnesängry, jak se básníkům a pěvcům říkalo v německy mluvících oblastech, byli u pražského dvora Jindřich z Míšně zvaný Frauenlob a Ulrich von Etzenbach, autor slavného rytířského románu Alexandreida, který však sepsal ještě pro Přemysla Otakara II.

TIP: Pestré dny hradní osádky: Jak se žilo na středověkém hradě?

Pro Václava pak napsal román Wilhelm von Wenden, v němž můžeme rozeznat v postavě ideálního vládce právě Václava II. a po jeho boku královnu Gutu. Pěvci a básníci různých kvalit byli u dvora posledního velkého přemyslovského krále takřka nepřetržitě a při slavnostech typu korunovace dostali ještě více prostoru, aby bavili hosty. Patřili tedy k takzvaným zábavným služebníkům. 


Další články v sekci