reklama

Milovník mrtvých těl: V polovině 19. století sužovaly Francii útoky nekrofila!

11.9.2017 – Martina Zrostlíková
Víra ve vampyrismus nemusela nutně zahrnovat pouze legendy o nemrtvých. Za vampýry byli považováni i živí lidé, například nekrofilové
Nekrofilie
Nekrofilie

Obávaný deviant sužoval Paříž v 19. století 

Děsivá kauza člověka-vampýra se odehrála za průlivem La Manche, a to přímo v Paříži. Případ seržanta Bertranda, který v dobách své pochybné popularity po celé Francii proslul jako „Vampýr“, byl učebnicovou ukázkou nekrofilie. O soudním procesu, který proběhl roku 1849, referovaly nejedny francouzské noviny. 

Zohavená těla

Několik měsíců předtím si hlídači pařížského hřbitova Pere la Chaise všimli, jak mezi náhrobky přelétá temná postava. Ani jeden z pokusů podivný úkaz chytit se nesetkal s úspěchem. Někteří proto začali vážně pochybovat o jeho lidské podstatě. Při následných obchůzkách strážci nalezli pozůstatky „fantomovy“ činnosti: otevřené hroby, mrtvoly vynesené z místa svého posledního odpočinku a k tomu zohavené a znásilněné. Poté přízrak z Pere la Chaise zmizel, ale jen proto, aby místo své působnosti přenesl na pařížské předměstí. Tam si vyhlédl čerstvý hrob sedmileté dívenky, který byl pouhou noc po pohřbu objeven rozkopaný, rakev byla násilím otevřena a tělo zesnulé opět znásilněné a zmrzačené.

Na hřbitově byla zavedena přísná opatření, byl zesílen dozor a nařízeno pátrání po pachateli. Všichni si mysleli, že to povede k odhalení zločince, ale jediným výsledkem celé akce byl přesun celého odporného divadla na hřbitov Montparnasse. A to ještě ve větší míře než kdykoliv předtím. Autority byly v koncích. Jak je možné, že na hlídaných hřbitovech, nadto obehnaných zdí a zajištěných zamykanými železnými vraty, byl „vampýr“ schopen provozovat tak nápadné věci, aniž by jej kdokoliv chytil při činu? Nakonec strážci hřbitova nalíčili na zjevení past. Počkali si na ně se zbraní v ruce. Sice jim na poslední chvíli unikl, ale podařilo se jim ho vážně zranit.

Stopy vedou k vojákům

Krvavá stopa a nalezené útržky vojenské uniformy dovedly muže zákona až k 74. regimentu. Zde několik vojáků potvrdilo, že jeden z jejich poddůstojníků se krátce po půlnoci vrátil zraněný, načež byl převezen do vojenské nemocnice. Stačila chvíle vyptávání a bylo jasné, že viník byl odhalen. Jeho jméno znělo Bertrand, měl hodnost seržanta a při výslechu doznal, že k ničení hrobů a znásilňování mrtvol ho vedla nepřekonatelná touha, která se při a po vykonání aktu měnila ve stavy transu. Při pohledu na způsob zmrzačení těl muselo být lékařům jasné, že před nimi stojí šílenec. Přesto prohlásili Bertranda odpovědným a verdikt soudu zněl: mnohaleté vězení.

Foto, ilustrace: 
Wikipedie
Zdroj: 
Živá historie 10/2011
reklama