Mozartovo putování: Kterak malý génius okouzlil českou společnost (1.)
V Salcburku se roku 1756 narodilo geniální dítě. Nejedna nešťastná náhoda tomu chtěla, že své umění předvedl i v Čechách
Roku 1767 vypukla ve Vídni epidemie neštovic. Na tom by nebylo nic zvláštního, ale tato epidemie vyvolala hromadný úprk z císařského města a zanechala za sebou stovky mrtvých. Jednou z nich byla i Marie Josefa, dcera Marie Terezie, která si měla vzít neapolského krále. A právě na tuto slavnou událost měla namířena i Mozartova rodina.
Moravská záchrana
Z vystoupení ve Vídni bohužel sešlo. Rodina však využila svých kontaktů a jednoho pátečního odpoledne na konci října 1767 se vydala na Moravu. „V sobotu 24. října dorazil Leopold Mozart se synem Wolfgangem a dcerou Marií Annou do Brna a ubytovali se v hostinci.“ Jejich první kroky mířili do Schrattenbachova paláce na Kobližné ulici, kde „složili poklonu zemskému hejtmanovi, hraběti Františku Antonínu Schrattenbachovi, který byl bratrem salcburského arcibiskupa, u něhož byl Leopold Mozart dvorním skladatelem a kapelníkem a Wolfgang Amadeus neplaceným koncertním mistrem“. Když potom palác navštívili i následující den, Leopold Mozart se zmínil, že by chtěl navštívit Olomouc a s hrabětem se domluvil, že na zpáteční cestě uspořádá pro místní šlechtu v Brně koncert.
Prostonaná Olomouc
Sám potom svým přátelům v Salcburku napsal: „Dnes 23. října jsme odjeli a v neděli jsme byli v Brně. Navštívil jsem s Wolfíčkem Jeho Excelenci hraběte Schrattenbacha. Mluvili jsme o koncertě, aby si mohl poslechnout děti, a už jsme všechno smluvili. Měl jsem však nějaké vnitřní puzení, kterého jsem se nemohl zbavit a které mne pojednou nutilo, abych hned odejel do Olomouce a uspořádal koncert v Brně až na zpáteční cestě, a ještě v tu hodinu večer jsem svůj úmysl vyložil Jeho Excelenci, která jej schválila. Proto jsme zase rychle sbalili a v pondělí 26. jsme opustili Brno.“
Leopold Mozart vybral Olomouc záměrně. Znal vyspělé hudební prostředí kolem olomouckých biskupů a hodlal toho náležitě využít. Jak sám říkal: „…kde se daří dobré muzice, se přece vždycky najdou i dobrá srdce“. Bohužel na jeho honbu za úspěchem doplácely hlavně jeho děti. Dcera Nannerl napsala: „Už před polednem si bratr naříkal na oči, měl horké čelo a ruce jako led. Maminka ho zabalila do kožichů. K večeru začal blouznit. Dostal černý prášek a čaj z chrastavce. Ráno Wolfimu vyrazily pupínky. Seděl u něho mladý kaplan, bavil ho karetními triky, ale Wolfi hrozně otekl, i v očích – devět dní neviděl. Pak jsem dostala neštovice i já.“ Leopold Mozart se ale o své děti dovedl i dobře postarat.
