Úsvit české politiky: Zavedení parlamentarismu v Rakousku (2.)

Skupina opozičních politiků se v září 1874 rozhodla vstoupit na český zemský sněm a v prosinci téhož roku byl rozkol završen založením druhé české politické strany

10.07.2016 - Vladimír Černý



Její oficiální název zněl Národní strana svobodomyslná, ale do historie vstoupila pod jménem mladočeši. Hlásila se k liberálním zásadám a směřovala k úsilí „o zřízení vpravdě svobodárné, spočívající na základech demokratických, tj. na rovném právu všech“.  

TIP: Přečtěte si, jak se formovaly první české politické strany

Osudné punktace

Vznik nové strany ale neznamenal, že by staročeši ihned ztratili na významu. Právě naopak, mladočeši v dalších letech nijak výrazně neprorazili a na oblibě jim ubraly i některé skandály, které staročeský tisk škodolibě komentoval. Obě strany mezi sebou sváděly tvrdý boj, který silně poznamenal tehdejší společnost. Jak napsal Rieger v roce 1876: „Kdekoli se občané pohádají mezi sebou o zájmy čistě místní, nebo osobní – třeba o stříkačku nebo purkmistrovství – ihned věc bere na sebe ráz víceméně politický…a hned jsou z nich staročeši nebo mladočeši“.

Staročeši pak nakonec skončili s politikou pasivní rezistence a v roce 1878 vstoupili poslanci obou stran do českého zemského sněmu, v následujícím roce i do říšské rady. Obliba staročechů mezi lidmi pak začala klesat až koncem osmdesátých let. V českých zemských volbách naposledy těsně zvítězili roku 1889, ale následující neúspěch při jednáních o národnostním smíru s německými liberály v rámci takzvaných punktací byl oním příslovečným posledním hřebíkem do rakve, v níž mohla být pohřbena dosavadní staročeská politická nadvláda. Drtivý triumf mladočechů ve volbách do říšské rady 1891 vynesl tuto stranu na první místo a předáci Národní strany tomu už jen bezmocně přihlíželi. Objevovala se i další konkurence v podobě nových stran (například roku 1878 byla v Čechách založena sociální demokracie).

Úpadek a pád

Vliv staročechů tedy klesl, i když měli nadále silné pozice hlavně v komunální politice a existovali až do rozpadu Rakouska-Uherska roku 1918. Poté splynuli s Českou státoprávní demokracií, z níž se posléze stala Československá národní demokracie. Přes svůj úpadek však Národní strana zanechala v českých dějinách trvalou stopu a to jí už nikdo upřít nemůže.           

  • Zdroj textu

    Tajemství české minulosti 9/2011

  • Zdroj fotografií

    Wikipedie


Další články v sekci