Ženy a lazebnice lenivého krále: Jaký byl vztah Václava IV. k něžnému pohlaví?
Jako správný panovník měl Václav IV. dvě lásky. Tou první bylo umění, tou druhou ženy
Václav IV. miloval a podporoval umění, zejména krásné iluminace a architekturu, měl v zásadě dobré srdce a udržel se na českém trůně přes 40 let (vládl 1378–1419), tedy více než kterýkoliv jiný středověký vládce s výjimkou Vladislava Jagellonského. O tom, jaký byl ve skutečnosti jeho vztah k ženám, ale vedou historikové polemiky dodnes.
Intermezzo plné radovánek
Říká se, že na rozdíl od Karla IV. nebo Zikmunda neprožil tak bouřlivé mládí, ale při svých opileckých radovánkách s milci na oblíbených hradech se hýřivci asi těžko obešli bez společnosti žen. Králova první manželka Johana Bavorská zemřela roku 1386, zřejmě pokousaná Václavovým loveckým psem, který vnikl do královské ložnice. Král se pak přes dva roky neoženil a užíval si svobodných radovánek na Žebráku a Křivoklátě.
Když si posléze vzal mladičkou Žofii Bavorskou, bylo to prý kvůli její kráse, nikoliv z politických důvodů. Šířily se pověsti, že je mu královna nevěrná. Podle legendární verze měl prý král utopit Jana z Pomuku proto, že byl královniným zpovědníkem a odmítl mu sdělit její zpovědní tajemství. To je ovšem nesmysl, v tomto případě byly důvody politické a zejména „cholerické“.
Od královské manželky k lazebnici
Známý fabulátor Václav Hájek z Libočan ovšem napsal v 16. století do své kroniky ještě jednu legendu týkající se Václava IV. a žen. Souvisí s jeho zajetím od panské jednoty v Praze, kde měl prý pobývat roku 1393 na Staroměstské radnici (ve skutečnosti to bylo roku 1394 na Pražském hradě). Přitom prý král dostal chuť navštívit lázeň.
Tam potkal příjemnou mladou lazebnici Zuzanu a požádal ji, aby ho zavezla na druhý břeh Vltavy. Slíbil jí za to nemalou sumu sto zlatých. I splnila Zuzana králův pokyn (králi se ostatně neodporuje) a zavezla ho na zámek (!) k hejtmanovi Velislavovi z Duban. Ten dal oběma slušivé šaty, protože král byl nahý a Zuzana jen v košili, a pozval je na večeři, aby se zúčastnili zábavy. Když obecné veselí skončilo, král pravil k Zuzaně: „Poněvadž jsi mně na cestě tovaryškou byla a při večeři se mnou za stolem seděla, jest jistě slušné, abys také této noci vedle mého boku ležela. Zuzana jako poslušná nesměla se vůli královské zprotiviti.“ A tak tam prý pobyli několik dní, až král vzal Zuzanu s sebou na oblíbený hrad Žebrák.
Asi není třeba připomínat, že i kdyby měl král v Praze nějakou oblíbenou lazebnici (a je možné, že třeba několik), nemůže se tento příběh zakládat na pravdě. Takové uvolněné zajetí, z něhož by krále osvobodila jakási žena lehkých mravů s pramicí, by panská jednota nepřipustila. Snad to ani Václav Hájek nemyslel vážně, jen se mu prostě líbil milostný královský příběh.
