Dusivý oblak nad hlavou: Jak fungují chemické zbraně? (2)

Chemické zbraně se nechvalně proslavily hlavně za první světové války, avšak jejich existence děsí vojáky dodnes. Příroda a laboratoře daly vzniknout látkám s různými mechanismy účinku, proti nimž lékaři hledají protilátky

28.10.2021 - Miroslav Mašek



Zasažení zpuchýřujícím jedem se projevuje i u trávicího systému – subjektivně nevolností a bolestí v nadbřišku, objektivně sliněním, úporným zvracením a průjmem s příměsí krve. V extrémním případě může dojít až k hypovolemickému šoku neboli nedostatečnému prokrvení orgánů kvůli masivní ztrátě tekutin. Postižená místa se špatně a dlouho hojí, bojová látka i její metabolity navíc vyvolávají různé komplikace a mohou vést třeba k selhání ledvin nebo jater.


Zásoby z minulosti

K nejznámějším zástupcům patří yperitlewisit. Zasažené vojáky musejí medici co nejrychleji transportovat ze zamořeného prostředí, nasadit jim prostředky individuální ochrany a odmořit kůži i oděv například prostředkem DESPRACH. Jde o takzvanou valchařskou hlinku neboli přírodní prášek absorbující zbytky jedu. Nanáší se buď pomocí tamponů, nebo speciálních rukavic, které mají v dlaňové partii kapsu pro sorbent. Na DESPRACH sází většina moderních armád, existují ovšem i alternativy – například nanosorbent FAST-ACT. Ten do sebe otravnou látku nejdřív rychle „natáhne“ a poté ji zničí rozkladnou chemickou reakcí.

Léčba zahrnuje výplach očí a omytí pokožky například manganistanem draselným, inhalaci bikarbonátu a výplach žaludku. Následují různá antidota, širokospektrá antibiotika, kortikoidy i další medikamenty. Dodejme, že vývoj zpuchýřujících látek byl sice zastaven více než před 30 lety, přesto jich armády stále mají značné zásoby a jejich likvidace je velmi obtížná.

Když dochází kyslík

Dusivé látky do těla pronikají přes plíce, v nichž postupně vyvolávají otoky. Zjednodušeně řečeno dojde k hromadění vody uvnitř buněk a narušení buněčných stěn, načež kapalina zaplní plicní sklípky. Finální příčinou smrti bývá snížení koncentrace kyslíku v krvi nebo dechová nedostatečnost. 

Nebezpečnost těchto látek zvyšuje fakt, že vůči nim neexistuje protilátka a osoby zasažené dusivými jedy lze léčit jen zmírňováním příznaků. Navíc jde v některých případech o chemikálie používané třeba při produkci plastů. Kromě bojového užití tedy hrozí i zasažení obyvatelstva během havárií a úniků v továrnách.

Nezáviděníhodným titulem dusivé látky prvně použité v boji se honosí chlor, co do významu jej ovšem předčil fosgen. V základním stavu představuje rychle se vypařující kapalinu, která v ovzduší vytváří bílá oblaka s charakteristickou vůní sena. Ve výčtu nesmí chybět Bergerova dýmotvorná směs (oxid zinečnatý, hexachloroetanol a granulovaný hliník) nebo oxidy dusíku, jež tvoří také součást fotochemického smogu.

Inhalovat kyslík

Příznaky otravy se u zasažených vojáků mohou při slabší koncentraci projevit až po 24 hodinách, u fosgenu nicméně rychle nastupuje pocit dráždění očí a nosní dutiny. Pronikne-li do těla kůží nebo v potravě či vodě, nevyvolává plicní otoky – k jejich vzniku se do organismu musí dostat vdechnutím. Nejjednodušší způsob prevence spočívá v použití ochranných prostředků, zasažené osoby je opět nutné evakuovat a dekontaminovat prostředkem DESPRACH. Léčba symptomů zahrnuje omezení fyzické aktivity, inhalaci kyslíku nebo nitrožilní podávání krystaloidů a koloidů.

Zároveň se lékaři snaží odstranit plicní edémy. Jestliže voják otravu dusivými látkami přežije, může k obnovení jeho bojeschopnosti dojít překvapivě rychle. Při podráždění očí a horních cest dýchacích bez dalších známek intoxikace jde už o 12 hodin, v případě dušnosti bez příznaků plicního otoku o dvojnásobnou dobu. Muži a ženy vykazující symptomy edému se na frontu vrátí nejdříve po 48 hodinách – ovšem jen mají-li v pořádku rentgen plic, tlak krevních plynů i výsledky celkového vyšetření.


Další články v sekci